4. kapitola 1/2 – Koncert

6. listopadu 2012 v 21:35 | Katellinka |  Game or love

Zayn
Ráno jsem se probudil s výčitkami, co jsem to udělal. Kate odcházela zmatená, ale to by mě nemělo trápit vždyť je to jenom sázka. Tak proč jsem nad tím musel celou noc přemýšlet? Hlavu jsem měl plnou otázek a nejvíce mě trápilo to, co si asi myslí Kate. Nechtěl jsem, ať si o mně myslí něco špatného a hlavně jsem nechtěl, ať se se mnou přestane bavit. Musel jsem ji vidět. Vyšel jsem před barák a tam zrovna venku stál Chris. Měl jsem štěstí.


"Ahoj Chrisi."
"Čau kámo."
"Je doma Kate?"
"Sakra. Co vy dva spolu máte?" ta otázka mě zaskočila.
"C-c-o bychom s-s-polu měli m-m-ít? Nic spolu nemáme." Začal jsem se zakoktávat.
"Klid. Vždyť jsem to myslel ze srandy." Řekl Chris, ale díval se na mě s otazníkem v jeho tváři a po chvíli pokračoval "Kate je doma, ale být tebou tak za ní nechodím. Probudila se s dost blbou náladou."
"A nevíš, co se jí stalo?" prozkoumával jsem opatrně terén, jestli už nestačila Chrisovi něco říct.
"Nevím, včera přišla na mol, asi si někde koupila flašku a ožrala se."
"Promiň, Zayne musím jít. Dneska jedeme s našima nakupovat pro Kate dárek. Tak se měj brácho a někdy musíme zopakovat tu akci."
"Jojo zopakujeme čau." A šel jsem domů, vyčkával jsem za oknem jako špion, abych zjistil, jestli už odjeli.
Poté jsem sebral odvahu a šel ke Kate domů.

Kate
Ráno jsem se probudila s šílenou kocovinou. Chodila jsem po domě jako mátoha a každého kdo na mě promluvil, jsem sjela nenávistným pohledem. Kolem poledne se brácha, máma a Tom sbalili a vyrazili nakupovat. Ani se mě nezeptali, jestli nechci jet s nimi, i když moje odpověď by byla více než jasná. Z večera jsem si pamatovala jen útržky, ale byla jsem si jistá v tom, co se stalo. Moc jsem, ale nad tím nepřemýšlela, protože moje bolest hlavy mi to nedovolila.
Po odjezdu rodiny, jsem se chystala jít odpočívat, když z ničeho nic zazvonil zvonek. 'Určitě si něco zapomněli' pomyslela jsem si.
Došla jsem ke vchodovým dveřím a otevřela je. Když jsem ho uviděla, měla jsem chuť mu zabouchnout dveře přímo před nosem.
"Ahoj, můžu si s tebou promluvit?"
"A o čem chceš mluvit?" zeptala jsem se.
"O včerejšku." Šlo na něm vidět, že ho to trápilo. Nechtěl jsem ho nějak týrat.
"Není o čem mluvit. Já to neřeším, prostě v tom byl alkohol nic víc. Oba jsme toho dost vypili a prostě jsme ujeli a tím to končí.", i když z mé strany to nebylo zapříčiněné jen alkoholem. Prostě jsem ho chtěla líbat, ale když jsem si uvědomila, jaké by z toho mohl mít následky, zatrhla jsem to dříve, než se něco stalo.
"Takže to nebudeš řešit?"
"Řekla jsem, že ne."
"To jsem rád, nechtěl bych, aby to nerušilo naše přátelství."
"Neboj, nenaruší, ale prosím, nechci být nezdvořilá, jdi už. Chci si jít lehnout nebo mi pukne hlava."
"Dobře. Ale ještě malou otázku mám. Co děláš dneska večer?"
"Dneska večer rozhodně nepiju." Pousmála jsem se a on mi můj poloúsměv oplatil.
"Jestli by si dneska nechtěla přijít na náš koncert?"
"Ještě uvidím, dala bych ti vědět."
"Víš, já za chvíli jedu do studia BBS. Máme točit rozhovor, tak já ti dám číslo, a když tak mi napiš."
"Dobře.", podala jsem mu papírek, který ležel spolu s tužkou na stolku u dveří. Napsal mi tam svoje jméno a číslo. Ještě jsem se ho poptala v kolik a kde to je a jak se dostanu k lístkům, on mi vše vysvětli a s poděkováním jsme se rozloučili. A já se konečně vydala do svého pokoje si lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 7. listopadu 2012 v 14:18 | Reagovat

fakt moc povedené !  :)

2 barnie barnie | Web | 14. listopadu 2012 v 11:46 | Reagovat

mažu tě z affs, sorry

3 Vé. Vé. | Web | 9. prosince 2012 v 17:04 | Reagovat

Ahoj,jsem zpět na blogu,nebereš mně prosím zpět jako Affs?:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama